Vyhledávání

rozšířené vyhledávání

Datum a čas

Dnes je pondělí, 15. 10. 2018, 11:25:18

Svátek

Svátek má Tereza

Aktuální počasí

dnes, pondělí 15. 10. 2018
18 °C 11 °C
úterý 16. 10. 19/13 °C
středa 17. 10. 17/14 °C
čtvrtek 18. 10. 19/8 °C

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Anketa

Třídíte odpad?

Celkem hlasů:
62
Hlasování začalo:
23. 6. 2016
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Navigace

Obsah

Historie obce

Řemesla, tradice a kultura v obci

 

Řemesla v obci

Ve vesnici žili řemeslníci různého zaměření. K těm nejpotřebnějším patřili kováři. V záznamech je prvním kovářem uváděn v roce 1816 Bartoš Svízel z Kostelan z č.p. 39, dále pak Babica, Kolář a Mišurec. Před rokem 1878 se kovárna přestěhovala na č.p. 69. Tady působili kováři Odstrčil, Kaněčka, Stančík, Rochovanský, Přidal a Fuksa Adolf, který ukončil kovářskou práci v roce 1947 v nově postaveném domě č.p. 91. Obec měla také svého mlynáře. Na vršku trati Paseka stával mlýn Větřák. Tady působil od roku 1820 Jiří Ležák ze Zahnašovic u Holešova. Po něm se stal mlynářem František Stařický, který mlýn v roce 1864 přepustil Procházkovi. Ten mlecí zařízení po šestnácti letech odvezl do Halenkovic a všechno ostatní prodal Šternberkům na hájenku, v níž jako hajní sloužili tomuto rodu hajní Podlas, Strojil a Kresta. Za druhé světové války při bojích o vesnici byla 1. května tato hájenka zasažena ruským dělostřelectvem, vyhořela a již nebyla obnovena.

Užitečnými řemeslníky byli ševci, k nimž patřili například Inocenc Doležal z č.p. 17, Josef Kolář z č.p. 67 či Jaroslav Večerka z č.p. 41. K vyhledávaným řemeslníkům patřili také stoláři, například Josef Deštěnský z č.p. 71, Josef Jurčík z č.p. 95 nebo František Zapletal z č.p. 93. Nejvíce však bylo zedníků. Patřili k nim Tomáš Zelík z č.p. 56, Josef Nedbal z č.p. 67, Ludvík Blažek, František a Josef Hotařovi z č.p. 59, Josef Kozumplík z č.p. 52, František Deštěnský z č.p. 71, Alois Nevělík z č.p. 18, Václav Kubíček z č.p. 61 a Alois Zapletal z č.p. 72. Vesnice by se těžko obešla bez tesařů, kterými byli Jan Kubíček z č.p. 61, Alois Samsůnek z č. 60, František Samsonek z č.p. 48, František Nevělík z č.p. 81 a František Kozumplík z č.p. 92. Řemeslo krejčího vykonávali Karel Kopčil z č.p. 50, Leopold Gojiš z č.p. 5, holičem byl Vincenc Václavík a Alois Janáč z č.p. 44, řezníkem František Nevělík z č.p. 89, pošťákem Ludvík Zabadal z č.p. 69, kolářem Josef Hyánek z č.p. 75, hostinským Jan Walla z č.p. 26, jeho syn Vlastimil, varhaník Josef Zelík č.p. 9 a jiní.

 

Tradice a kultura v obci

Obyvatelé Oldřichovic lpěli na svých tradicích, které ovlivňovala poloha vesnice na rozhraní Slovácka, Valašska a Hané. Až do roku 1880 se mohla vesnice pochlubit svým vlastním krojem, a to jak mužským, tak i ženským. Zvláště bohatě naši předkové slavili Nový rok, Tři krále, Masopust, Velikonoce, hody, svatého Mikuláše, Lucii, Vánoce, svatby či vojenské odvody. Byly to události pro celou vesnici, jimiž si lidé zpříjemňovali své žití, prohlubovali přátelství a pospolitost. Působily zde také spolky hasičů, samaritánského sboru žen, červený kříž, divadelní ochotníci, čtenářská besídka, hudebníci, dvě družstva Junáka a v roce 1921 byla založena tělocvičná jednota Sokol jako pobočka Malenovic. Před rokem 1895 zde působil také spolek honební, později myslivecké sdružení, včelaři, politické strany, školní rady a různé další kroužky. Tradice i spolkový život však bohužel časem upadaly.

Ke kultuře a vzdělání obce přispěli velkou měrou učitelé. Obec postavila v letech 1822-1823 školu, v níž se začalo v lednu následujího roku vyučovat. Prvním vyučujícím byl Fabián Štolfa z Legendorfu, jehož na toto místo dosadila malenovická vrchnost. Zemřel v roce 1831. Po něm pak v Oldřichovicích učili Karel Marek do roku 1856, Antonín Vernera do roku 1858, Tomáš Číhal do roku 1872,Holdina do roku 1874, Josef Fiala do roku 1875, Antonín Hořava do roku 1876, Josef Ondrašík do roku 1877 a Josef Doležalík do roku 1880. Po nastoupení Jiřího Zachy se začalo jednat o postavení nové budovy školy, která byla nakonec v roce 1889 postavena. Jiří Zacha odešel v roce 1902 po dvaceti dvou letech. Velmi oblíben byl i jeho nástupce Eduard Hrubeš, syn panského úředníka z Pohořelic, který zde byl do roku 1923. Po něm na škole působil Josef Zapletal do roku 1927, Antonín Batěk do roku 1947, Antonín Míka do roku 1950. Dlouhých dvacet tři let působil v Oldřichovicích Jaroslav Foukal a druhou třídu učila Ludmila Večeřová z Malenovic. Po něm pak v roce 1973 učil Vlček a několik let i Hrbáčková ze Zlína. Škola však měla problémy s nedostatkem žáků. Poslední učitelkou zde byla Hana Bazelová z Napajedel. V roce 1978 byla škola zrušena.

Obec se zdárně rozrůstala. V roce 1408 Oldřichovice tvořilo 8 domů, do roku 1781 39 domů, v roce 1820 61 domů, v roce 1930 85 domů, v roce 1942 102 domů a v roce 2003 to bylo již 145 domů. Elektřina zde byla zavedena r. 1937.